Již řadu měsíců si lámu hlavu nad tím, do jaké míry jsou prognózy nejen centrálních bank výsledkem politických účelů a na kolik se jedná o diletantismus spojený s tunelovým viděním světa. Zatímco v říjnu jsem se podivoval nad důvěrou trhů v USA ve schopnost FEDu snížit velmi rychle inflaci v letošním roce, tentokrát mě velmi zaujala jarní prognóza naší České národní banky. Připravte si hlavičky na pár čísel a jdeme na to.

Tato prognóza byla zveřejněna 3. 5. a je založena na datech k 21. 4. Tento text pak píši 6.5., z čehož vyplývá, že se nic podstatného doposud nestihlo změnit. ČNB v tomto výstupu uvádí očekávané hodnoty celkové inflace, měnověpolitické inflace, HDP, úrokových sazeb 3M PRIBOR a měnového kurzu pro rok 2023 a 2024. Z těchto proměnných mě však nejvíce zaujaly hodnoty celkové inflace pro rok 2024 ve výši 2,1 % a současně s tím meziroční růst HDP 3,0 %. Jen pro formu uvádím, že meziroční míra inflace za březen (poslední data) dosáhla v ČR 15 % a meziroční změna HDP za 1. čtvrtletí dle předběžného odhadu ČSÚ byla -0,2 %. Na 90% intervalu spolehlivosti pak ČNB předpovídá rozsah inflace v příštím roce od -1,67 % do +5,87 %.

Dokážu si představit dosažení inflačního cíle, o trochu méně si dovedu představit splnění očekávaného růstu produktu, ale vůbec si nedovedu zhmotnit splnění obou těchto veličin. Podobně jako v říjnovém článku, utlumení ekonomiky v boji s inflací se neobejde bez významnějšího poklesu produktu. Zde je vhodné si uvědomit, že klesáme z inflace za rok 2022 ve výši 15 %, což je něco jiného, než klesat z úrovně kolem 5 až 10 %. A ano, beru v potaz i efekt vyšší srovnávací základny. Naopak v případě větší odolnosti ekonomiky a nižšího poklesu produktu se zase nepodaří dosáhnout snížení inflace ke stanovenému cíli 2 % již v příštím roce. V posledních týdnech se dokonce médii šíří zprávy o tom, že česká ekonomika se těsně vyhnula recesi, takřka se o ní otřela, a už je za námi. Trochu mi to stále připadá jako by téměř nikdo nechápal sílu a zpoždění změny úrokových sazeb a jejich účinek především na zadlužené subjekty ekonomiky.

Teprve v těchto měsících se v USA začínají projevovat první zvýšení sazeb, k nimž došlo v březnu loňského roku. I tak už v USA stihli letos od března zažít 2., 3. a 4. největší krach banky v historii. Těchto problémů bude přibývat a stejně tak se bude zvětšovat jejich dopad. To je bohužel jednoduchá matematika. Můžeme se i tak domnívat, že se zhoršující hodnoty řady indikátorů z USA i Evropy do situaci v ČR nepromítnou. Něco podobného tu už ale bylo a jako malá otevřená exportně zaměřená ekonomika bych tomu tolik nevěřil. Čím vyšší vypovídací schopnost po modelech požadujete, tím vyšší komplexitu modelu vytváříte, a to mohou být právě slabá místa modelů, z nichž ČNB vychází. Dle jejich výstupů a mého názoru nadměrně zohledňují období posledních 20 let, pokud vůbec nějakým způsobem zahrnují vzdálenější období. Pokřivuje je tzv. recency bias (viz článek Recency bias včera, dnes a zítra). Předpokládám, že výstupy těchto modelů pak prochází odborně-kvalifikovanou korekcí o veličiny absentující, avšak výsledky významně ovlivňující. Zde se dostáváme k tomu, zda je celkový prezentovaný výstup způsoben více jedním nebo druhým v úvodu zmíněným faktorem.

V dalších čtvrtletních prognózách ČNB, dle mého předpokladu nejpozději v podzimní, tak uvidíme, že se očekávání této, v očích veřejnosti respektované instituce, budou posunovat reálnějším směrem a důvodem budou jisté nepředvídatelné jevy, jež jsou pravidelně spolehlivou omluvou v úpravě očekávaných hodnot. Minimálně pro mne to bude bez pochyby velmi zajímavá podívaná.

PS: A abych jen neplácal rukou do vody, tak moje kvalifikovaná jarní prognóza je pro rok 2024 následující: celková inflace +4,5 % a meziroční změna HDP +0,5 %. Snad nejsem příliš optimistický.

9/5/2023