Jak se střídá den a noc, tak podobně se mění období ekonomické konjunktury s časem hospodářského útlumu. Ač se vlády téměř všech zemí již od nepaměti snaží nastolit „věčný růst“, zatím se to nikdy nepodařilo a následující roky nám potvrdí, že se to nezdařilo ani tentokrát. V čem jsou vlády a centrální banky naopak skutečnými mistry, je prodlužování těchto cyklů, což je z podstaty velmi často spojeno s prohlubováním problémů, oddalováním jejich řešení a tím vytváření tzv. bipolárních/maniodepresivních cyklů. Čas hospodářského rozvoje je většinou spojen s růstem životní úrovně a celkového blahobytu národa a ideální je se na opačnou fázi cyklu připravovat po celou tuto dobu. Jelikož teorie je z podstaty často pouze teorií, mrkneme se stručně na to, co lze konat pro úspěšné překonání recese v každou chvíli. Nikdy není pozdě a nikdy není brzy s tím začít právě teď. Každý si je nejlépe vědom, v čem jsou jeho mezery a omezení, a proto je pořadí následujících bodů řazeno náhodně a současně rozhodně není ani zdaleka vyčerpávající.

V rychle se měnícím prostředí je více než vhodné zamyslet se důkladně nad svojí vlastní, nejen profesní kvalifikací. Často právě období ekonomického poklesu je spouštěčem revolučních změn napříč různými sektory ekonomiky a k nejvíce změnám dochází ve chvíli, kdy se objeví nový problém k řešení. Nejde zde však pouze o rozšiřování znalostí/schopností/dovedností do hloubky, ale možná ještě důležitější je rozšiřování do šířky. Mohu být nejlepší specialista v určitém oboru z celé širé republiky, ale pokud ten obor zanikne, resp. bude nadbytečný či jinak nahrazený, velkou přidanou hodnotu to mít pro mne nebude. Diverzifikace je zde určitě žádoucí i mezi manuálním a NE-manuálním zaměřením. Znám řadu lidí ve svém okolí, kteří se v kanceláři otáčí stejně zdatně jako na stavbě. Možná nebude od věci klást si otázky, co budu dělat, když třeba ze zdravotních důvodů nebudu již moci vykonávat svoje aktuální povolání? Jaké dříve ceněné vlastnosti jsou nyní spíše překážkou, a které atributy budou pravděpodobně naopak ceněné vždy a za každých okolností a šlo by na nich zapracovat? Vzdělání je dnes nejdostupnější z celé historie lidstva, stačí si jen vybrat.

Obtížnější časy mají nesporně mnoho výhod. Jednou z těch, u nichž bych se rád zastavil, je jejich stmelující charakter. Pravděpodobnost přežití v dávných dobách určovala výrazně více než dnes síla a soudržnost komunity. Toto platilo a platit bude vždy, i v dnešní silně individualizované a specializované společnosti. Říká se, že v nouzi poznáš přítele. To však zdaleka není jediný důvod, proč se čas věnovaný přátelům a rodině vždy vrátí mnohonásobně. Podobné platí i o sousedských vztazích. Z mnohých sousedů se stávají přátelé právě proto, že jsou si (místně) blízcí. Fyzická blízkost tak mnohdy implikuje vztahovou blízkost. Když si letmo vzpomenu, kolikrát mi dobré sousedské vztahy pomohly… Pomoc od přátel bývá navíc výrazně levnější a není nic lepšího, než při každém problému vědět, na koho se obrátit. Hlavně se nebát zeptat a umět si říct, že? Ona se to časem naučí i ta druhá strana. A že nemáte volné víkendy, protože pořád někomu pomáháte? To za to přece stojí, nebo ne?

S předchozím zmíněným docela úzce souvisí i soběstačnost. Celou řadu věcí pro život si lze vyrobit svépomocí. Internet je plný návodů na výrobu téměř čehokoliv. Stejně tak vlastní produkce energií nebo potravin nikdy není k zahození. Zde je potřeba si uvědomit, že ve fázi současného ekonomického rozvoje nikdy není realizovatelná plná soběstačnost. Nicméně každá maličkost, bez níž se obejdu, resp. bude mi stačit vlastní tvorba, je rozhodně správnou cestou, a to do každého období. Ani není tak podstatné a snad i rozumné si všechno v každé chvíli zajistit samostatně. Daleko zásadnější jsou schopnosti a podmínky, za kterých k tomu mohu kdykoli přistoupit, když to bude třeba.

Další charakteristikou těch, kteří jsou lépe vybaveni do fáze hospodářského poklesu, je velký důraz na osobnostní rozvoj. Zde řadím všechny automatické historické návyky, zlozvyky, nepřizpůsobivost, iracionální očekávání, falešné představy, domněnky a mnoho dalších. Tato kategorie má jednu nespornou výhodu v tom, že bude vždy a za každých okolností nejdál od dokončení. Co je tím vlastně myšleno? Jsou to takové ty představy, jak by se mělo bydlet, v čem by se mělo jezdit, kde by se měla trávit dovolená atd. Nebo návyky ve stylu „ale takhle se to dělalo vždy“ či zlozvyky typu kouření. Což je mimochodem velice krásný příklad do této kategorie, protože je to iracionální chování, které nemá žádné jiné zdůvodnění než právě lenost ve změně myšlení, ignorace ke svému zdraví a protože to již několik dekád není moderní, tak i nepřizpůsobivost. Velmi silnou devizou je otevřená mysl, která může zajistit schopnost se na věci dívat z různé perspektivy a přicházet s novými nápady na způsob života, jednání i celkové uvažování. Již evergreenem je kritické myšlení a jeho akutní nedostatek až moc nádherně se projevující… však víte kde.

To úplně poslední, co chceme řešit při problémech souvisejících s ekonomickým útlumem, je špatný zdravotní stav. Pochopitelně zde nejde o věci, jež ovlivnit lze jen stěží, nýbrž o ty, kde je zásadní prevence. Zde s nadsázkou rád říkám, že když vidím průměrný životní styl obyvatele naší milované vlasti, rozhodně nemám pocit, že bychom se nějak významně báli nedostatečně kvalitního zdravotnictví, a to samozřejmě i s ohledem na jeho budoucí vývoj. Každý si přejeme k narozeninám „hlavně to zdraví“, ale samo se to většinou nestane. I kdybychom mohli životním stylem ovlivnit náš budoucí zdravotní stav pouze z 1 %, tak už to má přece smysl, ne?

A nakonec tu máme oblast ryze ekonomickou. Patří sem tvorba finančních rezerv, kdy v jejich krátkodobé části (k dispozici okamžitě) doporučuji minimálně šestinásobek měsíčních výdajů, z čehož opět minimálně jeden měsíc v hotovosti. Dále je pochopitelná diverzifikace příjmů, aby se s časem poměrově snižovala část plynoucí ze závislé činnosti (mzda, plat) a zvyšovala část příjmů pasivních (dividendy, úroky, nájmy atd.). Stejně jako u diverzifikace příjmové je více než vhodné nepodcenit ani rozložení investic s promyšleným finančně-investičním plánem, neboť jak známo, všechna vejce v jednom košíku nejsou v bezpečí, ani když je ten košík ze zlata a dobře pojištěn. Podstatné je zde neopomenout kromě různých sektorů a tříd aktiv i rozložení regionální. Součástí finančně-investičního plánu je i tvorba rodinných rozpočtů s důslednou evidencí příjmů a výdajů. Značkou ideál je zamyšlení se nad každým výdajem a posouzení jeho nutnosti s případnou možností alternativ. Zkrátka šetrnost nade vše. Pokud bych měl střelit nějaké číslo v poměru příjmů a výdajů, tak zlatá medaile je pro úsporu 50 % a vyšší, stříbrná pro 35 % a bronzová pro 20 %. Co je pod touto hranicí dlouhodobě, je nezodpovědné vůči sobě i svému okolí. Do úspor pak kromě investic řadíme i pojištění, neboť rozumně nastavené tvoří také nedílnou ochranu budoucích příjmů.

Toliko špetka inspirace, jak lépe zvládnout nadcházející období a vyjít z něj nikoli oslaben, ale mnohem silnější než dříve. A budu moc rád, když si v tom posilování vzájemně vypomůžeme. Jaké možnosti přípravy napadají vás?

1/6/2023