Varování: Článek obsahuje větší množství ironických poznámek.

Představme si, že soused bude kupovat zeleninu levněji než vy, a to v každém obchodě v jakémkoliv množství a jakémkoliv čase. Nebo že část našeho bankovního konta vyprší ke konci března. Teda v případě, že danou část nestihnete „vhodně“ utratit. Zdá se nám to jako sci-fi? Možná už za pár let nikoliv. Projekt CBDC (Central Bank Digital Currency) je v řadě největších centrálních bankách vyspělých zemí již v pokročilé fázi.

Centrální banky (CB) většiny „vyspělých“ zemí mají dnes obrovskou moc a ovlivňují stále více celý finanční svět. „Nezávisle“ rozhodují o tom, jaká má být správná výše inflace, jaký má být kurz dané měny, jaká by měla být nezaměstnanost, jakou výši hypotéky dostanete a dalo by se říct, že dnes již není ve finančním světě oblast, kterou by CB přímo či nepřímo neovlivňovaly. Jak už to ale bývá, žádná moc není neomezená a jednou ze zásadních proměnných měnové politiky, na níž CB nestačí, je rychlost obratu peněz. Je to číslo, které uvádí, kolikrát se daná měnová jednotka (např. 1 Kč) v dané ekonomice otočí během určitého časového období. Tato hodnota pak hraje roli v dalších zásadních jevech jako třeba v inflaci. Potíž, přesněji potíž pro CB, je v tom, že výši tohoto čísla určuje zejména psychologie. Dnes jsme veselí, utrácíme jako o život a zítra zase můžeme mít horší náladu (např. očekáváme pokles příjmů) a do obchodů se nehrneme. Je to samozřejmě naprosto přirozené chování, nicméně ve spotřebně zaměřené ekonomice jsou jakékoliv výkyvy ve spotřebě velmi nežádoucím jevem. Psychologie prostě v tabulkách, vzorcích a modelech centrálních bankéřů dělá celkem velkou paseku. A my se potom divíme, že tito bankéři dokáží celkem dobře předpovídat jen minulost. No a s touto neplechou má zamíchat právě digitální měna.

Digitální měna není to, co dnes vidíme na našich bankovních účtech ve formě jedniček a nul. Je to nový konstrukt založený na technologii blockchain, na němž fungují všechny známé i méně známé kryptoměny. Je to měna, která je programovatelná a sledovatelná. Měna, kterou nelze fyzicky vytáhnout prostřednictvím bankomatu. Nejdále je v tomto projektu Čína, která má pro tento účel velmi příznivé prostředí. Lidé zde velmi rychle přijali moderní technologie jako třeba placení přes mobilní aplikaci WeChat a současně neznají dnešní pojetí významu slova svoboda, ochrana osobních údajů apod. Prostě s některými věcmi si hlavu nedělají. Stát stejně všechno ví a také toho využívá, tak proč bych se měl znepokojovat? Také v USA byly prostřednictvím nabité digitální peněženky v aplikaci mobilního telefonu vypláceny některé mimořádné dávky pomoci v průběhu roku 2020. Na další případy určitě nebudeme muset dlouho čekat.

Samozřejmě v zájmu dobra a věčného růstu blahobytu budeme zřejmě v následujících letech svědky kampaně, která nám bude méně či více nápadně sdělovat, jaké jednoznačné výhody nám adopce digitální měny přinese. Kdo bude (zpočátku samozřejmě dobrovolně) digitální peněženku používat, ten může mít například levnější základní potraviny, nižší daně nebo třeba možnost rychlejšího odchodu do důchodu. Navíc bude výrazně jednodušší výplata rozličných sociálních podpor a dávek, které se během chvíle převedou do digitální peněženky pevně spojené s naší identitou, a to bez nutnosti složitých žádostí s ověřováním vlastnictví bankovních účtů apod. Výhod bude zajisté celá řada a odmítnout bude velmi těžké. Stát tak bude moci určit, kolik máme spořit a podle toho nám například část konta vyprší, pokud jej neutratíme za žádoucí výrobky či služby do určitého data. „Jste kuřákem s nadváhou? Zdražíme Vám cigarety a zlevníme zeleninu, takhle to bude pro Vás lepší.“ „Máte už 4 děti? Tak za pleny pro to páté si pořádně připlatíte, protože je to přece nezodpovědné mít větší počet dětí, když nemáte dostačující komfort bydlení.“

Avšak důležitým mezistupněm pro adopci digitální měny je tlak na odvykání používání hotovosti, protože hotovost je anonymní, je často používána pro nečisté účely a nelze kontrolovat její pohyb. V průběhu roku 2020 a 2021 například v ČR výrazně vzrostl podíl bezhotovostních plateb. Možná se ptám hloupě, ale jak je možné, že jsme udělali takový krok k bezhotovostní ekonomice právě nyní, když neexistuje jediná studie, která by prokazovala přenositelnost viru zodpovědného za současnou pandemii prostřednictvím bankovek? Proč si dávno některá z mála oligopolních karetních společností takovou studii nenechala vypracovat? Zřejmě proto, že zjistili, že to půjde i bez ní. Je to přece tak pohodlné. Je to pohodlné a co je víc? Ano, používání hotovosti má spoustu nevýhod: můžete být okradeni, musíte chodit do bankomatu, je to nehygienické apod. Naproti tomu používání karet má nevýhod výrazně „méně“: technické problémy s terminálem, nepřijímání karet obchodníkem, poskytování údajů o platbách dalšímu subjektu, denní limity, týdenní limity, omezená platnost a životnost karty, financování dalších subjektů (karetní společnosti, provozovatele terminálu a platební brány, banky obchodníka i majitele karty) a s tím související vyšší ceny, závislost na elektrickém proudu atd. Osobně používám hotovost co nejvíce a nespočetněkrát se mi stalo, že jsem z výše uvedených důvodů někomu ušetřil spoustu času a nepříjemností. A že by to bylo nepohodlné, když jsou bankomaty na každém rohu? Ano, možná budu v následujících dvou měsících osmkrát okraden a budu se na výhody a nevýhody placení hotovostí/kartou dívat jinak. Každý by si asi měl rizika sám posoudit, protože každý je máme jinde. Někdy je těžké se nad tím zamyslet, neboť když platí kartou tolik lidí a všichni jsou spokojení, pak to určitě musí být dobré i pro mě.

Jako jednotlivec nic nezměníme, ale není na čase se zeptat, z úplně stejného důvodu jako třídíme odpad, zda se nad častějším používám hotovosti alespoň nezamyslet?

1/2022